Zmínili jsme program Godolphinu a Excellerův případ, který dal vzniknout řadě organizací, které se věnují péči o bývalé dostihové koně a ustajují je, než jim zajistí další kariéru (někdy ale zůstávají ustájeni trvale). Dalším takovým mementem v historii těchto organizací, lépe řečeno budíčkem, byl Ferdinandův příběh.
Ferdinandův příběh a následky
Ferdinandův konec byl ještě dramatičtější, protože to bylo celé zbytečné. Ferdinand byl jedním z nejlepších synů Nijinsky II a na dráze vyhrál Kentucky Derby a o rok později se díky svým výkonům stal Koněm roku a šampiónem starších koní v USA 1987. Obrovitý ryzák pak byl zařazen do chovu v USA, ale brzo se ukázalo, že dobrým plemeníkem nebude. Koupili ho Japonci roku 1994, kde stál až do roku 2002, než jeho stopa zmizela. Jeho bývalý americký majitel zneklidněl, že ho nenašel v klasických inzerátech plemeníků a nemohl zjistit, co s ním je. Poslal do Japonska novinářku, která ho měla za úkol najít, aby se dal domluvit jeho návrat do USA na dožití. Bohužel zjistila, že Ferdinand jako neúspěšný plemeník byl vykastrován, poslán do jezdecké školy a odsud zamířil na jatky. Její článek „Death of Kentucky Derby winner“ vyvolal obrovský skandál a narušil vážně americko-japonské vztahy. Řada prodejů byla stornována nebo někteří byli vykoupeni promptně zpět. Důsledkem bylo to, že následné prodeje plemenných hřebců do Japonska už byly ošetřeny se smluvní doložkou případného vykoupení koně zpět.
Jiný úhel pohledu
Je nutné ale nabídnout i druhý pohled. Japonsko je malá, velmi hustě zasídlená země, dost prostoru nemá ani pro své obyvatele, natož pro tak velká zvířata jako koně. Péče a ustájení dostihových koní totiž vyžaduje opravdu hodně prostoru. Proto část koňské populace končí na jatkách, jakmile již není užitečná. Krásného stáří a péče si ale užívalo mnoho koní i v dobách, kdy to nebylo zvykem, a případy jako Ferdinand, kdy je věhlasné zvíře odporaženo, jsou opravdu výjimkami z pravidla.
Japonci totiž péči o dostihové koně umějí.
